ČLR jako ochranitelský soused Severní Koreje

Korejská lidově demokratická republika (KLDR) je poslední země s totalitní vojenskou diktaturou stalinistického typu na světě. Jejím hlavním rysem, který znepokojuje nejen okolní státy, je neochota vyjednávat a neustávající vývoj vlastního jaderného programu. V regionu Korejského poloostrova je neustále přítomná rivalita obou politicky antagonistických státních útvarů obývaných přitom historicky i etnicky jediným národem a zároveň i rivalita několika klíčových světových mocností především Čínské lidové republiky (ČLR), Japonska, Ruska a USA. V zájmu těchto států je především diplomatické vyjednávání, které by vedlo ke stabilizaci situace v oblasti.

V současnosti je dění na Korejském poloostrově ve středu pozornosti celého světa. Region přitom sužují nepokoje již od konce druhé světové války, kdy byl poloostrov pomocí 38. rovnoběžky rozdělen na dvě zóny. To se stalo rozbuškou Korejské války, která byla oficiálně ukončena roku 1953. Konflikt však nikdy nepřešel v plně mírový stav. Čína tehdy vstoupila do války na straně KLDR, čímž zahájila toto dnes již dlouholeté přátelství. Rozhodnutí Číny vojensky vypomoci svému sousedovi nebylo ani tak motivováno ideologickými sympatiemi jako spíše vlastními strategickými a hospodářskými zájmy. Hlavním motivem byla obrana vlastní země skrze rovnováhu moci ve východní Asii, což je dodnes hlavním důvodem čínské hospodářské podpory severokorejského režimu.

Ve snaze vyrovnat svůj vojenský základ se svým jižním sousedem investovala KLDR již v 70. letech většinu ekonomických prostředků do zbrojení. Tyto nemalé výdaje velmi oslabovaly celkovou státní ekonomiku. I přes propagování politiky čučche, tj. politiky absolutní soběstačnosti, byla země od počátku závislá na hospodářské pomoci spřátelených zemí Východního bloku a ČLR, díky kterým udržovala napjaté hospodářství nadále v chodu. I přes ideologické roztržky způsobené zaváděním kapitalistických prvků do čínské politiky, které severokorejská vláda od počátku odsuzovala jako uhnutí z ideologické cesty komunismu, byla KLDR po rozpadu Sovětského svazu nucena obnovit přátelské vztahy s Čínou, jejíž pomoc již tehdy činila 2/3 hospodářského příjmu KLDR.

PuzzleExistuje mnoho důvodů, které vedou Čínskou lidovou republiku ke stávající podpoře severokorejského režimu. Jedním z nich je například bilaterální Dohoda o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci z roku 1961. Mnohem relevantnějším a praktičtějším důvodem je však ekonomická nesoběstačnost severokorejského státu. Faktem totiž zůstává, že případný pád tamního režimu by měl pro Čínu mnoho nepříjemných důsledků.

Důležitým faktorem je například obava Číny z případné nevyzpytatelné reakce hroutícího se severokorejského režimu. Další důvod souvisí s tím, že státy ČLR a KLDR spolu sdílí 1 400 km nepříliš střežených společných hranic. Čína se obává, že v případě pádu režimu v Severní Koreji by náhlý nemalý příliv migrantů z této země narušil socio-ekonomickou rovnováhu čínské periferie. Jedná se především o provincii Jilin, v níž již nyní žije více než dva miliony etnických Korejců. Peking tedy upustil od své tolerantní politiky a od roku 2002 již odmítá uznat přicházející jako „uprchlíky“ a naopak prohlašuje Severokorejce za „nelegální ekonomické migranty“. Touto změnou statusu vzniklo i pMaparávo vlády na zahájení politiky repatriace, která podněcuje soustavnou kritiku světových organizací pro lidská práva. Mezistátní mobilita je však ve skutečnosti výhodná jak pro čínskou stranu, která tak získává levnou pracovní sílu, tak pro severokorejské regiony, kterým odliv obyvatel zlehčuje ekonomickou zátěž. Oficiálně však Čína nemůže volnou průchodnost svých hranic tolerovat. Jednou z jejích možností, jak se podílet na řešení tohoto problému, je zvýšení životní úrovně v KLDR.

Další důvod souvisí s určitým pocitem odpovědnosti, který Čínu nutí ke snaze o zapojení se do světového dění. Zánik Severní Koreje by pro ni mimo jiné znamenal ztrátu nárazníkového pásma mezi Čínou a Jižní Koreou. Navíc jsou patrné obavy z přesunutí amerických základen v Jižní Koreji směrem k jejím hranicím, což by mohlo vést k destabilizaci sil ve východoasijském regionu. V současnosti zde působí zhruba 29 000 amerických vojáků.

Pomineme-li tyto důvody, je Severní Korea bezprostředním dodavatelem nerostných surovin do Číny a navíc lákavým prostorem pro čínské investice. Čínské firmy ale neočekávají profit ihned, spíše se v dlouhodobé perspektivě připravují na otevření severokorejského trhu. Kromě pobízení KLDR k ekonomickým reformám slouží právě investice Pekingu jako další účinný nástroj, jímž může ovlivňovat hospodářskou prosperitu tohoto státu. Čínská vláda se snaží zvýšit celkový vliv nad svým sousedem a zároveň svůj ekonomický podíl na jeho trhu.

Přátelství se Severní Koreou však Číně přináší i řadu problémů, jakým je například komplikace vztahů se Západem. Zejména Spojené státy vyvíjejí na ČLR neustálý nátlak, aby k situaci zaujala razantnější postoj. Kromě toho je Čína čím dál tím méně ochotna tolerovat odmítavý postoj KLDR vůči zastavení jaderného programu a taktéž její agresivní zahraniční politiku.

Z uvedených faktů vyplývá, že za současné situace je pro Čínu výhodnější udržování statu quo spíš než případné zhroucení severokorejského státu. V případě sjednocení poloostrova by přátelsky či neutrálně nakloněná Korea mohla Číně taktéž přinést jisté výhody. V ideálním případě by se z Koreje stal nový čínský ekonomický partner a toto sjednocení by navíc mohlo posloužit jako vzor pro znovusjednocení Číny a Taiwanu.

I přes nemalou finaSetkánínční pomoc OSN, která vůči KLDR neustále zastává tzv. politiku appeasementu, je Čína stále hlavní zemí, která udržuje tamní režim při životě a je tak schopna ovlivňovat severokorejskou politiku. Jelikož případná vojenská intervence USA by mohla výrazně narušit čínské strategické zájmy, snaží se Čína zachovat si svou vizitku zodpovědného aktéra a nabádat KLDR k usednutí k vyjednávacímu stolu. Na druhou stranu si ale nemůže dovolit přílišný nátlak, který by ohrozil fungování státu. Neustále hrozící čínská intervence tedy odrazuje ostatní státy od případného útoku na KLDR. Čína navíc jako člen Rady bezpečnosti OSN disponuje právem veta, které je rozhodnutá použít při jakémkoli návrhu na radikálnější opatření vůči Severní Koreji, nad kterou takto svým způsobem drží ochrannou ruku. Čínští diplomaté a experti považují totiž rostoucí sankce a mezinárodní nátlak na KLDR spíše za ponižující a kontraproduktivní a mnohem více v něm spatřují možné negativní dopady.

Specialisté se shodují, že ČLR má obrovský vliv nad mnoha aspekty přežití severokorejského státu. Ale zda je Čína v současnosti schopna využít tento svůj vliv a zároveň nepodlomit stabilitu severokorejského režimu, to stále zůstává nezodpovězenou otázkou.

O autorovi

Související články

Napsat komentář

Your email address will not be published. Required fields are marked *