Kdo je to ten Ai Weiwei?

Když se řekne moderní (nebo lépe řečeno současné) čínské umění, málokomu nevytane na mysl jako první jméno Ai Weiwei (艾未未). Jde o celosvětově známou a pro současné umění nepochybně významnou osobnost. Jeho jméno je spojováno například jak s Orlím hnízdem, známým stadionem postaveném k příležitosti pekingských Olympijských her, tak s Twitterem, v Číně zakázanou sociální sítí, na které zmíněný umělec často sdílí své myšlenky. Kdo je ale onen Ai Weiwei? Jaký je jeho životní příběh? Jakému umění se vlastně věnuje? Na tyto otázky se budu snažit v následujícím článku odpovědět.hanging man

Ai Weiwei se narodil 18. května 1957 v Pekingu. Jeho otec byl známý básník Ai Qing, matka pak spisovatelka Gao Ying. Krátce po Ai Weiweiově narození byl jeho otec v rámci Kulturní revoluce označen za pravičáka a celá rodina se musela přesunout nejprve do Heilongjiangu, následně do Xinjiangu, kde bylo jejich pravičácké smýšlení napravováno prací (tou bylo například čištění záchodů apod.).

V roce 1976 bylo celé rodině dovoleno vrátit se do Pekingu, kde se Ai weiwei dva roky houslenato zapsal na Pekingskou filmovou akademii. V této době Ai Weiwei založil avantgardní skupinu Hvězdy (星星美展).

Aby se vyhnul restrikcím, v roce 1981 opustil Čínu a vydal se do New Yorku, kde studoval Parsonovu školu designu. Dostal se do místní  subkultury umělců a bohémů, dělal různé práce, maloval portréty na ulici turistům. Přátelil se například s básníkem Allenem Ginsbergem. Také se začal věnovat fotografii a instalacím, kde na něj silně zapůsobila díla Duchampa (napříkladcoca cola Duchampův slavný Pisoár). V roce 1988 pak uspořádal sólovou výstavu, na které byly vystaveny například housle s rukojetí od lopaty či Visící muž (Hanging Man),  ramínko na šaty vytvarováno do tvaru Duchampova obličeje.

V roce 1993 se pak kvůli otcově nemoci vrátil do Pekingu. V následujícím období prozkoumával sepjetí mezi starou čínskou kulturou a rychlou modernizací. Toho dociloval například tím, že předělával tradiční čínský nábytek do netablefunkčních konfigurací či přemalovával staré antické vázy. Krásným příkladem tohoto počínání jsou například Stůl s dvěma nohami na stěně nebo Coca-colová váza. Velice známá je také jeho performance z této doby, kdy rozbil dvě neolitické vázy. Tento čin měl reflektovat jak vandalismus Rudých gard během Kulturní revoluce, tak naši upjatost k předmětům.

Pro nedostatek materiálů o současném světovém umění dostupných v Číně, společně s přáteli nejprve vydává tzv. Knihu s černým obalem, která popisuje soudobé trendy v moderním umění na západě. Následně pak vydal Knihu s šedým obalem a Knihu s bílým obalem. Ty se věnovaly už i čínskému umění. Každý z těchto titulů byl nelegálně vytisknut ve třech tisících kopiích a následně propašován z Hong Kongu do pevninské Číny, kde se výtisky okamžitě rozprodaly. Tato publikace pak měla velký vliv na směřování čínského moderního umění, neboť vytvořila povědomí o daném tématu.performanceperspektiva

Od roku 1995 začal vydávat díla s názvem Studium perspektivy, která v sobě zahrnují charaktericticky zvednutý prostředníček. Tuto studii prováděl po více jak desetiletí.

Roku 1997 pak pomáhal etablovat Nadaci čínského moderního umění. Dva roky poté se začal obracet k architektuře. Tento obrat vyústil k otevření architektonického designového studia FAKE.

Jako protiváhu k Šanghajskému bienále v roce 2000 společně s dalšími umělci uspořádal úmyslně šokující výstavu s názvem “Fuck Off”. Ta vydržela po dva týdny (jelikož jí otevřeli o dva týdny dříve, než bylo v plánu) a následně byla ze strany státu zavřena.

V této době byl také přizván jako spolu-architekt Orlího hnízda pro Olympijské hry pořádané v rocenest 2008.  Ač takto zainteresován do zmíněné akce, veřejně se proti Olympijským hrám v Pekingu postavil s tím, že jde o vládně kontrolovanou akci, prázdnou událost, která není sdílená s běžnými občany.

V roce 2005 začala jeho oficiální blogerská kariéra. V rámci portálu Sina začal přes počáteční popis běžného života a jeho všedních aspektů kritizovat otevřeně čínský režim. Blog byl v důsledku mnoha aspektů zakázán o tři roky později. Ai Weiwei se následně obrátil nnamesa Twitter a od toho okamžiku je na něm velice aktivní.

Dalo by se říct, že rok 2008 byl pro Ai Weiweie zlomový. Dostal cenu za celoživotní úspěch v čínském současném umění. Zároveň ovšem proběhlo Sichuanem silné zemětřesení, které způsobilo smrt více jak 70 000 lidí, z toho 5 000 školáků. Mnoho úmrtí bylo zapříčiněno chatrným stavem veřejných budov, škol a nemocnic. Vláda o tomto tématu odmítla udělovat jakékoli informace. Ai Weiwei tedy dal dohromady skupinu dobrovolníků a začal vyšetřovat danou událost na vlastní pěst. Podařilo se mu sesbírat několik tisíc jmen obětí. Ty pak na svém blogu zveřejnil (a ten byl následně zrušen- viz výše).

O rok později se vydal do Chengdu obhajovat Tan Zuorena, aktivistu, který zkoumal příčinu pádupolice budov po zemětřesení. Noc před soudem byl ovšem Ai zadržen policií, bylo mu zabráněno ve vstupu k líčení a utrpěl poranění hlavy, které ho později dostalo na operační sál.

Jedna z uměleckých reakcí na dané zemětřesení je například instalace Vzpomínání, která byla sestavena z 9 000 batohů do velkého nápisu, který říkal: Žila na tomto světě šťastně po sedm let, což byla slova, jenž Ai Weiweiovi řekla matka jedné ze zemřelých školaček ze Sichuanu.remembering

V roce 2010 pak představil v Londýně další svou slavnou instalaci s názvem Slunečnicová semínka. 1 600 řemeslníků vyrobilo přes 100 000 slunečnicových semínek z keramiky. Podle Ai Weiweie měla být tato instalace komentářem na masovou produkci a otázku role jedince ve společnosti.

seedsV dubnu 2011 byl zadržen a obviněn z daňových úniků. Byl vyslýchán po 81 dní a během této doby se o něm na veřejnost nedostaly žádné informace. Následně se ke všem zločinům přiznal a byla mu vyměřena pokuta ve výši 15 mil. yuanů. Zároveň mu byla odebrána licence na provozování studia FAKE. Tato aféra ho dostala do širokého světového povědomí.

V současnosti pořádá výstavu na ostrovu Alcatraz, která má za úkol prozkoumávat ideály lidských práv a svobodu vyjádření.

 Ai Weiwei je ženatý s umělkyní Lu Qing a má syna se svou přítelkyní.

Věnuje se i dokumentární tvorbě. Mezi jeho díla patří například Disturbing the peace (2009), Never sorry (2012) nebo Ping’an Yueqing (2012). Během své kariéry se také věnoval hudbě a vydal ve spolupráci s Zuoxiao Zuoshouem rockovou desku s názvem The Divine Comedy (2013).

Zdroje a další literatura:
http://aiweiwei.com
https://www.artsy.net/post/editorial-ai-weiwei-abridged-a-chronological-look-at
http://www.bbc.com/news/world-asia-pacific-12997324
http://www.britannica.com/EBchecked/topic/1656934/Ai-Weiwei
http://www.scmp.com/news/china/article/1048593/timeline-ai-weiwei%E2%80%99s-life-story

O autorovi

Martin Ondra

Má zálibu v psaní skoro všeho, až na daňová přiznání, vyplňování formulářu a medajlonků o sobě.

Související články

Napsat komentář

Your email address will not be published. Required fields are marked *