Kulturní bariéra aneb vy říkáte zelenina…

Eight-002Myslíte, že jazyk je největší překážkou na cestě k porozumění cizincům? Dorozumívání příslušníků odlišných kultur však skýtá i mnoho dalších záludností a komplikací. Nebo jste se snad ještě nikdy s nikým nedohadovali, zda je rajče ovoce či zelenina, jestli je rozdíl mezi zelenou a modrou barvou a že zdvižený palec a ukazováček přece opravdu vyjadřuje číslovku 2? 

Přirozená lidská etnocentričnost je důvodem řady problémů v komunikaci. Spousta zájemců o východní kulturu vám poví, že se i po překonání jazykové bariéry při rozhovoru s Asiaty občas naprosto ztrácejí v kontextu. Důvodů je zajisté celá řada a běžně se skrývají pod pojmem „kulturní bariéra“. Co vše ale tento termín vlastně zahrnuje? Dle definice významného organizačního psychologa Edgara H. Scheina je kultura „způsob, jakým lidé řeší své problémy a přistupují k dilematům“. Zahrnuje způsob chování, vyjadřování, zvyky, a především také způsob, jakým vnímáme své okolí. To vše je nám vštěpováno již od malička. Ale jaký je rozdíl mezi tím, jak vnímáme okolní svět my, „Zápaďané“, a jak jej naopak vnímají Asiaté? Právě o původu kulturně podmíněného vnímání reality pojednává dokument The East and the West korejské televize EBS. Producenti snímku provedli několik experimentů a průzkumů na více než 200 respondentech z USA, Británie, Jižní Koreje, Japonska a Číny a natočili rozhovory s 20 experty převážně amerických vzdělávacích institutů. Zde jsou uvedeny některé z jejich výsledků, které určitě stojí za pozornost.

Vše začíná již v dětství. Výchova v odlišných kulturách s sebou nese mnohem více než pouze odlišné zvyklosti. To, jakým stylem je dítě vedeno k uvažování o okolních jevech a učeno novým věcem, má výrazný vliv na způsob, jakým bude vnímat svět. Určitě si vzpomínáte, že když jste byli malí, učili jste se převážně pojmenovávat věci a jejich vlastnosti (př. toto je modré autíčko). Dítě se učí rozlišovat věci a zařazovat je do skupin. V asijské kultuře však není v tomto kontextu důraz přikládán jménům, ale spíše slovesům, tj. co věci dělají, k čemu slouží apod. (př. autíčka jezdí po silnici). Jinými slovy se učí vnímat věci v kontextu jejich okolí. Když byl dětem zadán úkol, aby nakreslily své domy, většina západních dětí nakreslila dům se zahradou. Většina asijských dětí však okolo domu dokreslila i cesty, okolní domy, autobusové zastávky atd. Vysvětlením je způsob vnímání sebe sama z vnějšího pohledu a pocit sounáležitosti se společností. Tento přístup vysvětluje nejen kolektivismus asijské kultury, ale i skromnost a pokoru, které jsou pro většinu východoasijských národů typické.

monkey-panda-bananaDalším experimentem dokazujícím tuto teorii byly 3 obrázky: panda, opice a banán. Dotazovaní měli za úkol vybrat, které 2 patří k sobě. Podle předešlé teorie jsou Zápaďané zvyklí orientovat svou pozornost na individuální objekty a věci kategorizovat. Není proto divu, že výslednou dvojici tvořila opice – panda. Naopak Asiaté vnímají svět na základě vzájemných vztahů. Naprostá většina si tedy vybranou dvojici opice – banán zdůvodnila tím, že opice jedí banány.

Tímto modelem se řídí i způsob našeho vyjadřování. Nabízíme-li kupříkladu někomu, kdo právě dopil, že mu dolijeme více čaje, bude naše otázka pravděpodobně znít: „Dáš si ještě čaj?“, přičemž se i v angličtině začátek této věty často vynechává a zůstane pouze předmět, který je pro nás v danou chvíli podstatou: „Ještě čaj?“. V asijském jazyce bude naopak otázku tvořit sloveso „pít“, které je základem činnosti a vyjadřuje interakci mezi čajem a osobou.

Kategorizace či separace objektů z jejich prostředí je pro čínskou (asijskou) kulturu neobvyklá. Zatímco západní myšlení se orientuje na konkrétní objekt (jméno) který se stává centrem jejich zájmu zcela samostatně a nezávisle na svém okolí, Asiaté vnímají i prostředí dané věci či člověka a hledají vztahy, příčiny a vzájemnou interakci (sloveso). Je až neuvěřitelné, že na rozdíl od obyvatel Západu, porozuměli Číňané již před 2 500 lety principům akustiky, magnetismu i přílivu. Právě tyto jevy vyžadují celostní způsob nazírání na svět. Dle východní interpretace neexistuje prázdný a nečinný prostor, ale naopak vše na sebe vzájemně působí a ovlivňuje se.

1-2-testPředstavte si obrázek, na kterém bude usmívající se člověk v pozadí s dalšími vesele vypadajícími lidmi. Příslušníci obou kultur se shodli, že člověk v popředí je šťastný. Nyní ponechme naprosto stejného usměvavého člověka v popředí, avšak změňme úsměv lidí v pozadí na zamračený výraz. Zde se nám začnou názory rozcházet. Zatímco pro příslušníky západních kultur bude člověk v popředí naprosto stejným šťastným člověkem, pro obyvatele Asie je tento člověk již ovlivněn okolními lidmi a tudíž i navzdory svému úsměvu nemůže být šťastný. 

Zajímavé? Tím to ale zdaleka nekončí. Přikládání důležitosti okolí objektu je zřejmé i ve zobrazování portrétů. Pro západní styl jsou typické obrazy v menší perspektivě zaměřující se pouze na jedince, naproti tomu východní malířství zobrazuje celou postavu dotyčného i s širším pozadím. Tento způsob uvažování však pokračuje ještě dále. Vezměme například celostní léčebný přístup k člověku v rámci tradiční čínské medicíny, která mnoho věcí vysvětluje pomocí kolujících energií. Tento rozdíl je zřetelný dokonce i v gramatice asijských jazyků, kde je mnoho věcí včetně času určováno právě kontextem. Navíc se zde nerozlišuje singulár a plurál, jelikož části téže látky jsou v tradičním pojetí i po svém rozdělení stále vnímány jako součást jednoho celku a tudíž jsou i nadále propojeny. V neposlední řadě je to i kolektivismus asijské společnosti v kontrastu s ideálem individualismu na Západě, který se promítá do rozdílné sebeprezentace jednotlivců. Asiaté na rozdíl od Zápaďanů vnímají svět – i sebe sama – tzv. retroperspektivně neboli nejen ze svého úhlu pohledu, ale především z úhlu pohledu ostatních.

 Pro názornou demonstraci, že toto není pouze způsob jednání, ale taktéž smýšlení, uvádí dokument typický příklad asijských studentů anglického jazyka, kteří mají problém s tvořením odpovědí na negativní otázky. Otázka „Nemáš rád kiwi?“ vyžaduje v angličtině (stejně jako v češtině) odpověď „Ne, nemám“. Nicméně reakce asijských studentů zní často „Ano, nemám“ a to z důvodu, že je brán v úvahu tazatel, jeho způsob myšlení a vyjadřování.

Tento – pro nás mnohdy velmi matoucí přístup by se dal označit jako empatický a vysvětluje například pokorné jednání dle společenských pravidel a norem. Oproti tomu je v západních zemích nejvíce ceněn soběstačný a chytrý jedinec schopný jednat zcela nezávisle na druhých. Zatímco asertivita je tedy v západní kultuře vnímána pozitivně, pro obyvatele Východu je projevem nezdvořilosti a sebestřednosti. A tak dochází k tomu, že východní a západní společnost od sebe vzájemně očekávají odlišné věci. Kámen úrazu však většinou nebývá v kulturních odlišnostech, ale v našem slepém přesvědčení, že rajče je na celém světě považováno za zeleninu…

Dokument televize EBS:

1. dílhttps://www.youtube.com/watch?v=gvvOCdTyPgo

2. dílhttps://www.youtube.com/watch?v=kfVn5X6gi9s

O autorovi

Související články

Diskuze

  1. Hynek Krátký 25.4.2016 at 20:07

    Velmi zajímavý článek. Jen myslím trochu stranící asijskému kulturnímu konceptu: autorka zmiňuje (správně) náskok asijských civilizací ve starověku, ale jak se potom vyrovná se skutečností, že asijské civilizace začaly stagnovat v našem letopočtu a naopak západní evropská civilizace prodělala značný pokrok? Koneckonců, chápání jevů jako akustika, magnetismus a příliv nebylo přejato z východu, Evropa se jej dobrala sama a toto pochopení dokázala plněji využít.

Napsat komentář

Your email address will not be published. Required fields are marked *