Neviditelný muž Liu Bolin

Liu Bolin (刘勃麟), také přezdíván jako Neviditelný muž, je současným čínským umělcem a zároveň mistrem kamufláže, který se celosvětově proslavil svým dílem Úkryt ve městě (隐身在城市里). Liu se nebojí třeba i deset hodin v kuse nehybně stát a nechat na sebe malovat to, před čím stojí. Stojí na většině svých děl, protože jejich spojovníkem je nejenom kamufláž, ale také postavení se na protest proti zažitým pořádkům.

1Liu-Bolin_invisible-man_3

Liu Bolin, Úkryt ve městě 2, Suo Jia Cu: Jedno z první děl, Liu se skrývá v troskách svého prvního studia.

Mezi Vaše nejznámější a nejvýznamnější umělecké počiny patří série fotografií ‚Úkryt ve městě‘ a ‚Neviditelný muž‘. Prvotním impulsem pro tvorbu těchto děl byla údajně demolice pekingské umělecké čtvrti (798艺术区) v roce 2005. Co Vás přivedlo k volbě této formy protestu?
Ještě před ‚Úkrytem ve městě‘ jsem po dlouhou dobu tvořil sochy a plastiky z hlíny, mědi, kovu a kamene, pomocí kterých jsem vyjadřoval svůj niterní svět. Postupem času jsem si zvolil kamufláž jakožto umělecký jazyk, kterým komunikuji se světem. Od roku 1995 jsem se deset let snažil splnit si svůj sen umělce, což není nic snadného, a právě, když se mi začalo dařit a podařilo se mi pronajmout si své vlastní studio, rozhodla se vláda pro jeho demolici. Bylo to pro mne hrozné. Navíc jsem neměl peníze ani jiné finanční zdroje, pouze své tělo. Proto pro mě bylo jedinou možností využít své vlastní tělo, vzdorovat tak vnějším podmínkám a zároveň vyjádřit své vlastní pocity. V počáteční fázi tvorby bylo mým přístupem kladení otázek, přehodnocování současné situace a nakonec její přijmutí. Za tehdejších okolností to bylo mou jedinou možností. Nakonec jsem si jako způsob zachycení mých myšlenek zvolil fotografii a ne video, protože statické obrazy mohou velmi dobře přimět lidi zamyslet se hlouběji nad významem.

Jak si vybíráte své pozadí? Snažíte se vždy upozorňovat na nějaký současný problém, nebo se také schováváte na pozadí s osobním významem?
Dva rozhodující prvky mého umění jsou pozadí a jazyk umělecké kamufláže. Vybírám si pozadí na základě několika témat, která jsou v rámci deseti let mé tvorby vzájemně propojena. Prvním tématem byla kvůli nucené demolici mého studia vzpoura. Dále se zaměřuji na problémy a aféry spojené s vývojem společnosti; to jsou například politické slogany, urbanizace, ochrana životního prostředí. Nakonec jsem dostal příležitost tvořit v Paříži, New Yorku a Itálii. Zde jsem se zaměřil na místní kulturu, obyvatele a také společenskou problematiku.

2liu-bolin-149

Liu Bolin, Úkryt ve městě 149: Strážníci, 2006

Na jakém tématu pracujete v současnosti?
Nyní vytvářím edici ‚Terč‘, pro kterou jsem již vytvořil několik děl v Indii, Mexiku a Kolumbii. Zde se snažím odkrýt problémy slumů, drog a volně držených zbraní, což jsou jedny z nejzávažnějších místních témat. Tato i ostatní témata beru jako něco nevyhnutelného, něco čemu musí lidstvo čelit v procesu společenského vývoje.

Často upozorňujete na různé zdravotní nebo environmentální problémy. Jaká je podle vás role umělce v této problematice?
Má díla se snaží mluvit o zdravotních problémech moderního člověka, a to jak duševních, tak fyzických. Co se týče duševního zdraví, jako médium využívám časopisy. Jedná se o časopisy odlišných zemí a jazyků, které jsou uspořádány do tematického pozadí, ve kterém se poté skrývám. Další část mého díla tvoří fotografie s názvy Jídlo, Supermarket, Zelenina a podobně. Ty mají spojitost s fyzickým zdravím, které je dalším základním faktorem mých děl. Podle mě je dobré fyzické a psychické zdraví základem vývoje a pokroku. Myslím si, že ať už je to filosofie, umění nebo hudba, všechna jsou určena pro člověka, a zároveň je jejich spirituální podstata v konfliktu s realistickými věcmi. Výsledkem tohoto konfliktu je právě tvorba nových konceptů. Jedinečnost dnešní čínské společnosti neutváří jen unikátní umění, umělecké formy a umělecký jazyk, ale samozřejmě také ovlivňuje životy lidí v zemi. Myslím, že například problém závadnosti jídla je jedním nejvýraznějších a nejzávažnějších problémů, který jde ruku v ruce s nekontrolovaným ekonomickým rozvojem. Pro mě jakožto Číňana je důležité o tomto mluvit a jazykem mně nejbližším je právě umělecká tvorba.

Namaloval jste na sebe a ukryl se také v propagandistických sloganech, aby je lidé jen pasivně nevstřebávali, ale přemýšleli o nich. Je nějaký slogan, který vás ovlivnil?
V květnu 2006 v pekingské Umělecké čtvrti 798 proběhla výstava s názvem ‚Životní křižovatky“ (兵临城下), kde bylo vystaveno i mé dílo „Vyhazov“. Pro toto dílo jsem vybral 6 dělníků, kteří pracovali v jedné z továren ve čtvrti 798, jenže kvůli personálním změnám přišli o práci. Ukryl jsem je v dílně, kde celý svůj život pracovali a kde na stěně čněl nápis „Čínská komunistická strana je vůdcem naší revoluce“ (领导我们事业的核心力量是中国共产党). Toto mě přivedlo na myšlenku vytvořit sérii sloganů, která pomocí sloganů upozorňuje na problematiku vzdělávání, politiky jednoho dítěte a volební politiky.

15-2-22A

Liu Bolin, Úkryt ve městě 18: Vyhazov, 2006

Všimla jsem si, že jste oblečen ve vojenské uniformě, na kterou necháváte pozadí malovat. Má to nějaký význam a co se děje s oblečením po dokončení díla?
Je to uniforma jakou nosí odstřelovači. Vybral jsem si ji proto, že vlastně imituji metodu skrývání takového skrytého střelce. Odstřelovač je zamaskován, aby splýval s pozadím, ve kterém nehybně vyčkává na svou chvíli. Všechna oblečení jsem si zatím schovával, možná dostanu příležitost a jednoho dne uspořádám výstavu.

Jaké to je být moderním umělcem vytvářejícím originální dílo v Číně, kde bylo tradicí spíše odkazování a kopírování starých mistrů?
V předmoderní době sloužilo umění panovníkům. Existovalo několik institucí, které určovali společenskou hodnotu a cenu díla pomocí nejrůznějších ocenění a výstav. I když se moderní umění od toho tradičního velmi liší, i tak musíme dokázat zaujmout a tvořit v reakci na současné problémy. Přestože čínské tradiční umění, jakým je například čínská tušová malba, je opravdu založeno na kopírování děl mistrů, tyto kopie nejsou pouhými duplikáty. Ve skutečnosti umělec dlouze studoval a zkoušel materiály, styly a vzory, které byly použity, což nakonec vedlo k vytvoření nových originálních forem a stylů.

Jaká je reakce čínského publika na Vaši tvorbu?
Z počátku nebylo moc lidí, kteří chápali mou práci, ale s rozšířením internetu se dostalo pozornosti i mému dílu podobně jako tvorbě ostatních soudobých umělců. Více a více médií ať už nových webových magazínů či tradičních zpravodajských služeb si začíná všímat mé tvorby. Myslím si, že je to tím, že lidé mají podobné myšlenky jako já. Vadí jim současný stav životního prostředí, kvalita potravin nebo politická rozhodnutí a já jim nabízím možnost jak tyto myšlenky vyjádřit.

4liu_bolin_hitc_head_portrait_photograph_2012

Liu Bolin, Úkryt ve městě 120: Portrét, 2012

Je vaše umění podporováno čínskou vládou?
Prozatím se mi nedostalo žádné podpory ani námitek. Mohu tak pokračovat se své tvorbě bez omezení diktovanými politickými autoritami.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Již příští týden ve čtvrtek 19. března budu mít samostatnou výstavu  v Galerii Paříž-Peking, která potrvá do 2. května. Také budu pokračovat v projektu ‚Terč‘, tentokrát v Argentině. Mimoto se chci soustředit na práci ve studiu a přemýšlet o dalším vývoji mé tvorby.

V roce 2013 Liu prezentoval své dílo v rámci TED konference, na záznam se můžete podívat zde.
Pokud se chcete dozvědět víc o jeho současném díle, navštivte jeho oficiální stránky.

O autorovi

Barbora Cabáková

Přispěvatelka přeszeď.cz a studentka Kulturních studií Číny Masarykovy Univerzity. Zajímá se o soudobou Čínu, umění a ekologii. Mimoto se ráda kouká na pěkné lustry a tak si jich vytvořila plnou stránku: http://barbierissiminylustry.tumblr.com

Související články

Napsat komentář

Your email address will not be published. Required fields are marked *