Made in China

Made in China – slovní spojení, které v nás evokuje předně dvě věci: nízkou kvalitu a s velkou pravěpodobností padělek. Ač je dnes Čína označována ze rychle se rozvíjející zemi a nedisponuje už například nejlevnější pracovní silou na světovém trhu, nálepky nepříliš vysoké kvality a fake výrobků se jen tak nezbaví.

madeinchina1
Čísla jsou ohromující – čtyři pětiny všech padělků v USA pochází z Číny, v EU je to více než polovina. Celosvětově je čínského původu šedesát až sedmdesát procent všeho padělaného zboží a jeho hodnota činí něco mezi sto dvaceti až sto čtyřiceti miliardami dolarů ročně.

Nepadělá se pouze obuv a kabelky, které nejčastěji najdete na tzv. fake marketech ve větších čínských městech a na internetu. Ve velkém se padělají cigarety, kterých je v oběhu téměř dvě stě milionů ročně, dále baterie do mobilních telefonů i jiných elektronických zařízení, detektory kouře, kabely, ale i zdravotní potřeby a léky. Padělané léky, kterých je zhruba 25% mezi všemi farmaceutiky v Číně, způsobily nejednu mezinárodní kauzu. Mají totiž podle dostupných zdrojů na svědomí statisíce lidských životů. Za povolením prodeje nevhodných léčiv stojí vysoké úplatky komisím kontrolujících kvalitu léčiv. Ironií je fakt, že i manuály pro úřady kontrolující dodržování autorských práv jsou pirátské kopie stažené z internetu.

Jestli vás napadá, že se situace mění s vývojem Číny a jejím otvíráním se světu, jste na omylu. Stupeň ochrany duševního vlastnictví je sice vyšší než např. v devadesátých letech, nicméně během posledních deseti let nijak nevzrostl. Zatímco v Evropě se pravidla spojená s ochranou autorských práv, obchodních značek a patentů začala formovat už v 19. století, v Číně i přes dlouhodobé naléhání zahraničních partnerů a s ním spojené sankce zůstává koncept ochrany autorských práv stále nepochopen. Nebo záměrně nepochopen?

V Číně je podle tradičního konfuciánského pohledu na věc vynález jedince vytvořený jeho vlastní znalostí či umem, vlastnictvím všech. Jestli měl někdy v historii stát snahu kontrolovat např. literární díla, nebylo to kvůli ochraně práv autora, ale kvůli kontrole oběhu možných nežádoucích idejí. Moderní v tomto směru byl na začátku minulého století Kuomintang, ale veškeré snahy selhaly vlivem nedostatečné znalosti v oboru ochrany práv autora. Nástup komunismu znamenal návrat k tradičnímu názoru na věc a prakticky žádné zákony týkající se autorských práv nebo patentů neexistovaly. V sedmdesátých letech si Čína uvědomila svůj potenciál jakožto obřího trhu, který může přilákat zahraniční investice. S tím souvisela i vyjednávání o ochraně patentů a autorských práv, předně se Spojenými státy. Vznikly první zákony, které ovšem ne vždy čínská strana dodržovala, a následovala další vyjednávání a sankce. Neúspěšně.

Za neúspěchem pekingské vlády, která se na naléhání zahraničních partnerů snaží kontrolovat výrobu zboží, stojí hlavně decentralizace celého systému. Jako v mnoha jiných případech není Peking schopen kontrolovat akce lokálních vlád, které často mají své vlastní zájmy stojící nad zájmy mezinárodními. Výroba nelegálního zboží přináší regionům nespočet benefitů, především pracovní příležitosti a nemalý zisk. Mimo tento fakt je celý systém institucí natolik fragmentován, že se nejeden kontrolní orgán nachází v nelehké pozici, kde se kříží zájmy národních a lokálních organizací.

madeinchina2
Celému problému nepomáhají ani velmi nízké pokuty a nepříliš přísné tresty. Světové organizace a mezinárodní firmy, které mají na kontrole ochrany autorských práv asi největší zájem, už na problém decentralizace přišly. Většina z nich je dokonce spokojena se samotnými zákony, ale už ne se způsobem, jakým pekingská vláda jejich dodržování vymáhá. Jednání směřují přímo na provinční vlády.

Podle odborníků je Číně koncept duševního vlastnictví stále ideově cizí, a to i po téměř sto letech nátlaku ze strany zahraničních firem a institucí. Čína ovšem toto tvrzení dodnes ráda využívá jako výmluvu místo zavedení přísných opatření a jejich rázného vymáhání. Řešením by mohly být  jak přísnější pokuty spojené s nedodržováním zákonů o ochraně značky a patentů, tak založení nezávislých kontrolních úřadů (ovšem vybudovat v Číně instituci nezávislou na vládě je neproveditelný úkol, například organizace pro ochranu zaměstnanců v Číně rozhodně nezávislé nejsou a jejich efektivita tím pádem není taková, jak by koncept zaměstaneckých odborů předpokládal). Jisté ale je, že hlavní bariérou je celá politická kultura Číny. Dokud nebude zlepšen koncept ochrany civilních a politických práv, nelehko se bude měnit situace autorských práv a patentů. Mezinárodní firmy, které mají na zlepšení situace v Číně zájem, a organizace na kontrolu práv jistě neplánují polevit ve svém tažení za ochranu svých značek a produktů, ale bez prvotní změny v čínském politickém systému se můžeme dále těšit „LV“ kabelkami a peněženkami nejen pro elity, ale i pro masy.

O autorovi

Související články

Napsat komentář

Your email address will not be published. Required fields are marked *