Nová Hedvábná stezka zpečetí čínsko-pákistánské přátelství

O novém čínsko-pákistánském projektu, který bude rozhodně další velkolepou akcí probouzejícího se draka, se nepřestává v posledních dnech mluvit. Nejedná se přitom ale o žádné nové velké spojenectví, Pákistán byl vždy v kontaktu s Čínou, a ať už byla u moci jakákoliv vláda, s Pekingem vždy jednala, resp. Peking s ní.

pakistanPeking se rozhodl investovat do projektu v podobě spojnice čínského Kašgaru a pákistánského Gwadaru na pobřeží Arabského moře. Tři tisíce kilometrů dlouhá spojnice má zajistit ještě hladší spolupráci mezi oběma zeměmi.

Čínský prezident Xi Jinping po jednáních s pákistánským prezidentem a premiérem přislíbil investici téměř 46mld. USD, což jen pro srovnání převyšuje celkový počet zahraničních investic, které Pákistán přijal v roce 2008. Peking slibuje výstavbu železnic, silnic, dálnic, ropovodů i plynovodů i výstavu přístavu v cílové stanici Gwadar.

Pro Pákistán se jedná o nabídku, která se neodmítá. Projekt pozvedne špatnou a na mnoha místech téměř neexistující infrastrukturu, zajistí velké množství pracovních příležitostí a v neposlední řadě upevní pouto s dlouholetým spojencem, kterého není v dnešní době hodno podceňovat. Pákistán má podle odborníků poprvé od 60. let, kdy podepsal dohodu s Indií o sdílení vody, šanci změnit mezinárodním projektem svou ekonomickou geografii.

Hrozbou pro tento projekt může být nejedna korupční aféra pákistánské vlády (to samé se dá tvrdit o čínské straně), vojenská situace v zemi, ale také množství předchozích nevydařených pokusů o ekonomické nastartování pákistánských regionů. Např. Gwadar je pouze chudá přímořská oblast, kde se už jednou vláda pokusila vybudovat prosperující přístav. Po velkém fiasku jsou tamější obyvatelé skeptičtí.

Pákistánská vláda se kvůli čínskému projektu rozhodla investovat do vojenské obrany několika oblastí. Kritickou je oblast na hranici s Čínou, odkud není daleko do Afganistanu. Tuto oblast dlouhou dobu kontrolovaly pákistánské jednotky Tálibánu, které si nejednou vybraly za cíl čínské občany. Povstalci Tálibánu úzce spolupracují se zdejšími skupinami ujgurských militantních separatistů, nejpočetnější mimo území Číny, a i ujgurská komunita v samotném Xinjiangu, kde má trasa začínat, může pro projekt představovat jistou hrozbu. Jejich vztahy s pekingskou vládou rozhodně nejsou vřelé. Pákistánská vláda sice už několikrát v podobných akcích na obranu selhala, na druhou stranu se očekává, že v rámci ekonomického růstu země nebudou útoky na čínskou přítomnost v zemi tak četné.

Čína je mnohdy kritizována za nemalé investice v zemích s vojenskými a politickými konflikty.  Ze zkorumpovaných vlád a komplikovaných situacích v mnoha zemích, např. na africkém kontinentu, umí těžit a úspěch obchodu stojí nade vše, i nad otázku etiky. Zatímco v Africe jsou to především přírodní zdroje, které se Čína jako jejich největší světový spotřebitel snaží získat, v Pákistánu je to především strategická poloha. Číně otevře nová tři tisíce kilometrů dlouhá trasa přístup k Indickému oceánu, a tím usnadní přístup na Blízký východ, do Afriky i Evropy po moři, kde tak Čína může posílit svůj vliv. Trasa ale přinese výhody i z druhé strany – Xinjiang je stále chudou a nerozvinutou oblastí a investice do vnitrozemských oblastí Číny jsou nyní jedním z cílů čínské vlády. O snaze o přístup ke klíčovým pobřežním oblastem Indického oceánu svědčí i spekulace o záměru čínské vlády vybudovat vedle čínsko-pákistánského ekonomického koridoru ještě východní trasu, která by vedla přes Barmu, Bangladéš a eventuálně i Indii do Bengálského zálivu. Tyto plány svědčí o snaze zajistit ekonomický růst v těch částech Číny, kterým se dosud vyhýbal, a uspokojení rostoucí domácí spotřeby, na jehož pokračování již strategie z předcházejících desetiletí (například vývoz levného zboží) nestačí.

Zatímco východní Hedvábná stezka je spíše snem, možná plánem, než  reálným projektem, čínsko-pákistánský koridor je jistý. Základní výstavba pro první fungování má být hotova do jednoho až tří let, celý projekt se ale bude podle skeptiků budovat několik desetiletí.

Přítomnost Říše středu na Blízkém a Středním východě zajímá předně Spojené státy a Indii. Spojené státy na jednu stranu vidí Čínu jako spojence v afgánské otázce, jelikož by mohla pomoci udržet u svého západního souseda jistou stabilitu, na druhé straně je vedle probouzejícího se Ruska Spojeným státům geopolitickým rivalem, a proto jakékoliv větší projekty v těchto oblastech ostražitě sledují. Na pozoru se má i Indie, která má s Čínou poněkud zvláštní a ne vždy zcela bezproblémové vztahy, což se týká i mezinárodního obchodu. Situace se v posledních letech zlepšuje, přesto je indická vláda obezřetná a neskrývá obavy z případného narušení bezpečnosti, kterou by mohla čínská přítomnost v oblasti přinést. Čínský prezident takticky nepřijal pozvání na pákistánskou vojenskou přehlídku a v rámci vylepšování vztahů s Indií pozval indického premiéra do Pekingu.

Výstavba tak velkolepého projektu, který umožní Číně víc než jen přístup do afrických oblastí, je jasným důkazem neustálého růstu Číny, která se za posledních pár desítek let stala z konzumenta zahraničních investicí jedním z největších světových investorů.

Read more:
http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-32377088

http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-32376882

http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-32400091

http://byznys.ihned.cz/c1-63890980-cina-v-pakistanu-investuje-46-miliard-dolaru-predevsim-do-silnic-zeleznic-ci-ropovodu

http://www.lidovky.cz/poeticka-diplomaticka-laska-ciny-a-pakistanu-zrodi-novou-hedvabnou-stezku-1u1-/zpravy-svet.aspx?c=A150430_154818_ln_zahranici_msl

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Jan-Fingerland-Cina-a-Pakistan-Zacatek-jednoho-krasneho-pratelstvi-371903

O autorovi

Související články

Napsat komentář

Your email address will not be published. Required fields are marked *