Rudá, masová i pohodlná: turistika s čínským charakterem

 

Tři dekády rozvoje domácího cestovního ruchu

Obnovená stúpa a zcela nově postavený buddhistický klášter Famensi.

V souvislosti s kulturním uvolněním v období Politiky reforem a otevření (改革开放) v Číně osmdesátých let došlo i k obnově vnitrostátního cestovního ruchu. Devadesátá léta byla ve znamení rekonstrukce památek poničených v průběhu Kulturní revoluce i rozvoje domácího turistického ruchu. Ten se stal významným odvětvím hospodářství v důsledku obratu vládní politiky směrem k podpoře tradiční kultury a rovněž díky bohatnutí vyšší střední třídy. Zhruba na počátku nového milénia se pak poznávání pamětihodností a vlastní kultury stalo masovou záležitostí, jíž se účastní široké vrstvy (stále však převážně urbanizovaného) obyvatelstva. Rozvoj tohoto průmyslu nemá obrovský význam pouze pro stav hospodářství a infrastrukturu v jednotlivých čínských regionech, podobně důležitá je též jeho role v implementaci vládní kulturní politiky. Státní investice do cestovního ruchu rok od roku narůstají, a pokud jde o celkovou částku i podíl ze státního rozpočtu, nemají ve světě obdoby (v roce 2013 např. dosáhly 842.6 miliard yuanů, resp. 2,9% ze státního rozpočtu)

Monumentální přístupový park k buddhistické pagodě bývalého kláštera Famensi.

Čínský vztah k historii a památkám

Většina kulturně-historických památek, ať už se jedná o historická městečka a vodní vesnice, skalní chrámy, poutní hory, chrámy a kláštery, konfuciánské akademie, císařské paláce a hrobky nebo rezidence a zahrady císařských úředníků, dnes doznala rekonstrukce, některé byly dokonce zcela nově postaveny. Vláda si prostřednictvím nepřehlédnutelných investic získává sympatie tuzemských turistů, tvořících 90 procent z celkového počtu návštěvníků čínských památek. Pranic nevadí, že mnohé z nich se díky rekonstrukci i vlivem samotného cestovního ruchu již dávno proměnily k nepoznání. Překvapení, nepochopení a nezřídka kdy i šok evropského turisty při návštěvě čínských památek vychází z několika skutečností. Především zákony a normy památkářské ochrany jsou v Číně daleko volnější, než v evropských zemích, přičemž se běžně toleruje i jejich nedodržování. Navíc vztah Číňanů k vlastnímu kulturnímu dědictví i vkus čínských turistů se výrazně liší od našeho. Pro Číňany totiž nemají ani tak velkou

Scéna s figurínami ve strážné věži na konce Velké čínské zdi, Jiayuguan.

hodnotu samotné pozůstatky hmotné kultury, jako spíš historické či legendární události, které jsou s danými místy spjaty, ale též literární a umělecká díla, jež na nich vznikla nebo vytvořila jejich kulisu, slavné osobnosti, které na nich žily a tvořily, nebo tradice na nich vzniklé. Čínský turista proto ocení i zcela novou kamennou stélu s kopií slavné básně, již zde básník složil, nebo reprodukci známé hudební skladby, tradiční písně a tance, upravené však do zcela moderní podoby. Běžný čínský návštěvník významné historické lokality nejen že nedokáže uspokojivě rozlišit staré od staře se pouze tvářícího, jemu toto rozlišování ani nedává smysl. Navíc tuší, že po Kulturní revoluci nezůstal z mnoha památek kámen na kameni, a proto nadšeně souhlasí s dosti radikální obnovou.

Davy turistů stoupají na vrchol Taishanu, posvátné hory kam chodívali i čínští císaři.

Hory a moře lidí 人山人海

Davy lidí, kamkoliv se podíváte, památky nevyjímaje, to je realita miliardové země, s níž je třeba se smířit. Povolená návštěvnická kapacita čínských památek je pochopitelně této skutečnosti přizpůsobena. I přesto je však téměř jisté, že se zejména v nejexponovanější čas, tedy o celostátních svátcích a během letních prázdnin, návštěvnost na čínských památkách nijak nereguluje. Není proto nic neobvyklého, když turisté stráví celou svou dovolenou v jednom pozvolna přelévajícím se davu. Samotní Číňané však naštěstí nemají vrozenou touhu toulat se o samotě a jen málokdo by vyrazil na místo, o kterém nikdo z jeho okolí neslyšel a žádný člen jeho rodiny, kolega ani známý ho předtím nenavštívil. Číňané totiž až na výjimky cestují v početných skupinách (školní výlety, firemní zájezdy, velké turistické skupiny), velice často na společný výlet vyrazí celá širší rodina. Navíc návštěvnost čínských památek, jak vládou organizovanou propagací, tak zcela přirozeně rok od roku stoupá a zdá se, že tento trend bude nadále pokračovat. V souvislosti se zpomalením růstu tradičních průmyslových odvětvích se vláda rozhodla ještě více podporovat růst sféry služeb a turistického ruchu zvláště.

Dokonalá turistická vybavenost a pohodlná dostupnost

Cestování i návštěvy čínských památek bývají pro cizince, díky všudypřítomným davům či průvodcům řvoucích do přenosných amplionů, nervově namáhavé. Čínské památky jsou však ve své většině velmi pohodlně přístupné, a to jak v rámci samotném areálu, tak i co se týče celkové dopravy po Číně. Každý dav se pomalu, ale jistě pohybuje vpřed, většinou se v něm vesele klábosí, nikdo nebývá nervózní, jak by tomu za podobných okolností bylo pravděpodobně u nás.

13 - maly

Na většinu turisty oblíbených čínských hor je vzhůru možné cestovat v nosítkách.

Kolem každé turistické atrakce se zpravidla nachází rozsáhlý přístupový park, jehož hlavní součástí bývá nákupní čtvrť. Samotné objekty jsou opatřeny podrobnými popisky a informačními panely, čím dál častěji i v angličtině. Cestou k objektu je možné si najmout místního průvodce. Hlavní památky nabízejí k zapůjčení audio průvodce v mnoha jazycích, minimálně však v standardní čínštině, kantonštině, angličtině, japonštině a korejštině. V blízkosti většiny archeologických nalezišť se dnes nachází zbrusu nová muzea využívající multimediální a interaktivní způsoby prezentace. Pro zkrácení cesty k památce přes přístupový park je často možné vybrat si hned z několika dopravních prostředků (rikša, elektro vozítko, autobus), při lezení po horách jsou vždy k dispozici nosítka, v divočejším terénu pak koně nebo osli. Dnes už snad neexistuje čínské pohoří ani národní park, které by nebyly dostupné lanovkou. Pro samoty chtivého cizince je tu ovšem dobrá zpráva. Pokud bude ochoten odepřít si několikaminutovou a vpravdě dech beroucí vyhlídkovou jízdu lanovkou, po neméně krásné pěší trase, zpravidla po širokém kamenném schodišti, půjde většinu času sám. V blízkosti objektů je vždy nepřeberně možností stravování, ubytování a nákupů suvenýrů, a to ve všech cenových kategoriích, nikde není nouze o zábavní podniky, masážní salóny, karaoke, KTV kluby atd.

Co se vnitrostátní dopravy týče, Čína má dnes již nejdelší a nejhustější síť všech prostředků. Turisté ze vzdálenějších koutů země (nad 1000 km) cestují převážně letadlem nebo klasickým lůžkovým a lehátkovým vlakem. Na kratší vzdálenosti (do 800 km) si během několika posledních let získaly největší popularitu sedadlové rychlovlaky. Od svého počátku v roce 2007 se každým rokem nově postaví několik stovek až tisíců kilometrů rychlovlakové tratě, v loňském roce jejich délka přesáhla 19 tisíc km. Rychlá a pohodlná doprava je nejen ekonomickým výdobytkem, ale zároveň nutností, protože Číňané mají v průměru nejkratší dovolenou na světě.

Čínské specifikum: Rudý cestovní ruch 红色旅游

Na závěr ještě jedna zajímavost. V Číně, které komunistická strana dodnes vládne pevnou rukou, představuje období vzniku a formování této strany (1921-1949) nedílnou součást národní historie. Vzhledem k tomu, že je považováno za dobu, kdy došlo k položení základů tzv. Nové Číny, je toto krušné období čínské historie i její revoluční protagonisté, dnes s novým zápalem připomínáno, glorifikováno a komodifikováno. V rámci patriotistické propagandy vznikla z iniciativy ÚV KS Číny a Státní rady ČLR roku 2005 samostatná odnož cestovního ruchu s přiléhavým označením „rudý“.

Místo vzniku „rudé turistiky“, rodiště Mao Zedonga, Shaoshan.

Při slavnostní zahajovací ceremonii, která se uskutečnila v rodišti Mao Zedonga Shaoshanu 韶山, bylo nejprve vyhlášeno „12 klíčových rudých památek“. Od té doby tento druh cestovního ruchu neustále vzkvétá a dnes již existuje „30 rudých turistických okruhů“ a „100 rudých turistických památek“. Za rudé památky byla vyhlášena rodiště a rezidence čelních komunistických představitelů, místa spojená s tzv. Dlouhým pochodem 长征, výcvikové tábory čínské lidové armády (ČLA), místa konání zásadních sjezdů ústředního výboru, dějiště významných bitev občanské války mezi komunisty a Guomindangem 国民党 atd. Účastníky tohoto druhu turistiky jsou nejen pamětníci, ale ve skutečnosti Číňané všech generací. Rudé památky a okruhy propagují státní média a navštěvují je také děti v rámci povinných školních výletů.

 

Zdroje článku:

http://www.wttc.org/China (World Travel & Tourism Council, London)

http://in.reuters.com/article/china-economy-tourism-idINKBN0GL0FU20140821

http://www.travelchinaguide.com/china-trains/high-speed/

http://www.china.org.cn/china/2011-08/02/content_23125687.htm

http://www.crt.com.cn/

O autorovi

Související články

Napsat komentář

Your email address will not be published. Required fields are marked *