Tradiční čínská medicína v České republice

Akupunktura a bylinky, to jsou asociace, které pojem čínská medicína často vyvolá. Jinou by mohla být představa čínského starce v plášti odvažujícího originální směsi z přírodních medikamentů rozličných tvarů. A co třeba skutečně příjemný rozhovor s lékařem, který neatomizuje tělo pacienta do poslední buňky, zato pomáhá vést komplexně člověka do rovnováhy? Tradiční čínská medicína (dále jen TČM) je v České republice nezanedbatelný fenomén, jak funguje, představí následující řádky.

V rovině zdravotní je TČM akupun 1uceleným diagnostickým a léčebným systémem. Ten zahrnuje bylinnou léčbu, akupunkturu, dietetiku (úpravu stravy), qigong (pohybová cvičení) a masáže, vycházející z tradičního čínského pohledu na svět. Důležité však je, že při léčbě – harmonizaci organismu – je od pacienta vyžadována notná dávka osobního zapojení.

Mnozí praktici čínské medicíny ovšem svou disciplínu nepovažují „jen“ za léčebnou metodu. S postupem času, který TČM věnují, se pro ně stává zcela přirozeným náhledem na svět, životním postojem. Faktem zůstává, že principy této medicíny leží na stále stejných představách o světě a vesmíru jako v době jejího vznikání, v nejstarších dobách čínského starověku.

V tradiční čínské kultuře nevěnují pozornost otázce zdraví teprve v případě akutního onemocnění (jako například mnohdy u nás). Vlivem odlišných kulturních tradic jde z pohledu Číňana o přirozený komplexní životní postoj, což z pohledu Čecha nemusí být zcela pochopeno. Při přejímání TČM do českého prostředí hraje tento aspekt důležitou roli. jídlo 2 Český lékař diagnostikuje nemoc, předepíše léky, pacient je užívá a je (zdánlivě) vyléčen. U praktika čínské medicíny nejde jen o užívání bylin. Pacient by měl upravit také jídelníček a svůj životní styl, udělat tedy oproti tomu, na co je z pohledu západní medicíny zvyklý, ještě něco navíc. Jak tedy funguje TČM v České republice bez svého širšího kulturního zázemí?

Čínská medicína se při pronikání do cizích zemí vyvíjí a formuje, je různě chápána, měněna, obohacována. Děje se tak z mnoha důvodů. Například jde o dostupnost léčiv, jiné kulturně-historické zázemí, ne vždy bezproblémové překlady originálních děl a tak podobně. Stav situace v ČR byl mapován pomocí rozhovorů s praktiky TČM, což jsou lékaři, kteří nemusí nutně mít titul MUDr., a k léčení pacientů používají metody čínské medicíny. Tento výzkum byl koncipován pro potřeby bakalářské práce „Kontext tradiční čínské medicíny v ČR“ v rámci studia Semináře čínských studií na Masarykově univerzitě.

Problém, na který česká praxe naráží, je nepřejímání a nechápání TČM v její celistvosti. Historický vývoj TČM na našem území jednoznačně vykazuje jeden z trendů přejímání této medicíny, a to „vytrhávání“ jen některých jejích metod. Až do devadesátých let se totiž Česká republika zaměřila pouze a výhradně na její jedinou metodu, totiž akupunkturu.

Přesto, že je zde praxe lékařů čínské medicíny velice rozšířená, legislativa celého oboru zůstává stále nedořešena. V ČR funguje několik zavedených škol TČM, existuje množství léčebných institutů a klinik s neustále přibývajícím počtem pacientů, a několik institucí, které tento obor zastřešují. Metody TČM ovšem nejsou zahrnuty v systému české zdravotní péče. Jsou provozovány soukromě a pacient léčbu hradí v celé své výši. Přitom otázka právního rámce celou situaci TČM v ČR zásadně ovlivňuje, konrétně například omezuje provádění akupunktury a dostupnost čínských bylin. Praktici shodně označují současnou legislativní situaci jako „šedou zónu“.

Zájem pacientů je ovšem nepopiratelný. Nejtypičtější důvody k vyhledání čínské medicíny pojí stejné jádro, a to nedostatečnost západní medicíny. Může to být nespokojenost s její léčbou ať už v nedoléčení nemocí, přílišné atomizaci, používání chemických léčiv či jejich nadužívání atd.

Čeští praktikové se shodují v názoru, že je správné při léčbě pacientů usilovat o kombinaci čínské a západní medicíny. V rámci spolupráce vlád Číny a České republiky vzniká v našich podmínkách zcela inovativní projekt, klinika integrativní medicíny. Plánuje se vybudovat společné pracoviště lékařů z obou zemích, kde bude k léčbě pacientů využíváno obou typů medicín. V letech 2013 a 2014 tato aktivita vzbuzovala značný zájem veřejnosti. Důvodem bylo, že šlo o kliniku podporovanou státem, na rozdíl od doposud existujících klinik soukromých. Jedná se tak o další krok ve vývoji přístupu k tradiční čínské medicíně u nás, který se postupně mění od pokládání TČM za medicínu alternativní, přes komplemetární, až po tu integrativní, čímž se Česká republika přibližuje globálnímu trendu.

Kompletní práce k nahlédnutí v Informačním systému Masarykovy univerzity.

O autorovi

Související články

Napsat komentář

Your email address will not be published. Required fields are marked *